Budovu zakoupila zdejší židovská obec v roce 1875 od Kateřiny Kohlerové a v letech 1875-1878 ho přestavěla na synagogu. Od roku 1939 po zabavení židovského majetku (tzv. arizaci), kdy objekt získala městská obec, sloužil pro potřebu státního lesního úřadu. V současné době je využíván jako soukromý objekt.
První písemné zmínky o židovském obyvatelstvu nalezneme již v 70. letech 18. století. Je to spojeno s vrchnostenskou palírnou lihu, která se nacházela vedle panského dvorního mlýna v Mlýnské ulici. Prvním panským židem na novobystřickém panství byl Josef Stern, který přišel z Jindřichova Hradce. Když se v roce 1775 oženil, tak první židovskou rodinou, která měla v nájmu vrchnostenskou palírnu lihu v Nové Bystřici, se stali Sternovi.
Později se střídali na palírně coby pachtýři další židovské rodiny a to až do roku 1938. Ke vzniku významnějšího židovského osídlení ve městě došlo až po roce 1848, kdy se začali do Nové Bystřice stěhovat židé ze Starého Města pod Landštejnem a dalších míst jižních Čech a Vysočiny. Nejpočetnější byla židovská obec v roce 1900, kdy zde bylo 122 osob židovského vyznání. Po první světové válce došlo mezi lety 1921-1930 k úbytku takřka dvou třetin členů zdejší židovské obce. Úbytek vystihoval tendence v přesunu obyvatel (včetně židovských) do velkých průmyslových středisek v zemi. Řada bystřických židovských obyvatel, přestože před obsazením Nové Bystřice a připojením k Německu v roce 1938 odešla do vnitrozemí, nacistům později neunikla a většina z nich byla zavražděna a zahynula v nacistických vyhlazovacích a koncentračních táborech.